Zahradníci v Rusku zaseli mrkev v zimních podmínkách a počítali se stabilním chlazením, aby chránili semena. Počasí se však změnilo, přineslo denní teploty nad nulou a déšť, který rozmrazil zahradní záhony. Zdroj poznamenává, že krátkodobé teplo nemusí nutně znamenat, že semena vyklíčila předčasně, a sazenice na začátku podzimu mohou přežít první mráz, pokud jsou pokryty sněhem.[1]
Pokud mrkev již vyklíčila, mohou se v pozdější sezóně potýkat. Rostliny, které přezimují jako sazenice, často do léta vyrostou v kvetoucí stonky, což má za následek spíše hrubé kořeny než jedlou mrkev. Proto je spoléhat se na toto konkrétní lůžko jako jediný zdroj sklizně riskantní. Správný zimní výsev obvykle probíhá na zamrzlé půdě s připravenými půdními rezervami a ochrannou fólií až do návratu stabilního mrazu.[1]
Zahradníci sledují teplotu půdy a čekají na výhonky, než se rozhodnou, zda narušit postel. Pokud se neobjeví žádné výhonky, pozemek je obvykle ponechán nerušený. Zdroj uvádí, že ztráty jsou pravděpodobnější v letech s malým množstvím sněhu nebo kolísavými podmínkami, kdy sníh opakovaně taje a zamrzá.[1]